25. výročí Klubu severských plemen
25. výročí Klubu severských psů
V dubnu 1984 byl v Praze na Výstavišti založen Klub severských psů (původní název Klub chovatelů psů severských plemen a později Klub chovatelů psů sev.plemen a jezdců se psím spřežením).KSP vznikl vystoupením z Klubu málopočetných plemen. Hlavní zásluhu na tom měla ing. Hana Petrusová (dříve CHS Del Monte CS) a Alena Kůrová (dříve CHS of Magnolia CS).
V 90.letech, kdy severská plemena zažívala boom měl Klub přes tisíc členů. Díky severákům se začal rozvíjet i sport psích spřežení. První závody se konaly již v r. 1986 v Peci pod Sněžkou. Velkou zásluhu na rozvoji tohoto aktraktivního sportu a později založení ČSSPS (Český svaz sportu psích spřežení) měl ing. Jiří Krejčí, jeden z předsedů Klubu a jeden z prvních závodníků. Ale to by byla samostatná kapitola
Prvním aljašským malamutem zapsaným v tehdejším ČSSR byla v r. 1979 fena Alekka of Nome, kterou importovala z Německa ing. Hana Petrusová. Druhý malamut byl Iltschi v.Mt. Kinley a třetí Parka v.Mt. Kinley, která "dávala" velmi kvalitní odchovy. V r. 1983 dovezl z USA ing. Soukup psa Mistahya¨s Saskatchewan. První vrh aljašských malamutů u nás se narodil v CHS Del Monte CS v r. 1981. Druhý vrh byl v r. 1982 v CHS Alberta CS ing. Soukupa. Jedinci z této CHS byli velmi atraktivní, ale dost často se u nich objevovala nežádoucí agresivita.
Dalšími jedinci, kteří se významnou měrou podíleli na rozvoji tohoto plemene u nás byl pes dovezený Kateřinou Krejčí z Aljašky a to Mister T Grandson of Kaitu a Tamanak Chiminuk dovezený z Holandska ing. Hanou Petrusovou. Mister T sice přenášel na své potomky chudozubost, ale byli po něm jedinci velice atraktivní, úspěšní na výstavách a narodili se po něm i první hnědí malamuti u nás.
Nejdéle se chovu malamutů v ČR věnuje Marie Kůrová z Uherského Hradiště – CHS z Rontu-Aru .
Sibiřský husky se jako první do naší republiky dostal v r. 1977 pes Husky v.Zillergut z USA a druhý fena Black Blanket of Adirondack v r. 1981 z Německa. Importy uskutečnil Arnold Cízler z Černošic CHS Arcis CS. V r. 1981 se po těchto rodičích narodil první vrh. Další vrh se narodil v r. 1984 v CHS Dortýn CS Fr.. Dolejše. V témže roce byla I.Síbrtem (CHS ze Síbrtů) dovezena nakrytá fena Tajmyr¨s Kennel¨s Zima z Německa. Významným importem pro chov se stal v r. 1983 pes ICH. Rockj Chucky do CHS Dortýn CS, který byl velmi úspěšný ve výstaních kruzích i v závodním spřežení (odchovy z této stanice ovlivnili chov sibiřských husky u nás).
Ve své době o zcela ojedinělý import se zasloužil Pavel Vrňák, který dva psy dovezl až z Argentiny. Byli jím ICH Nicky T. de los Ventisqueros a Zadar Yaguaral. Nicky se stal na SV v Brně v roce 1990 Světovým vítězem. .
.
První samojed se u nás "objevil" v r. 1978. Byl jím Igor Stella Prague majitelky Evy Bosákové, která dovezla i druhého samojeda Igora 2. První fenu importoval v r. 1985 z USA Zdeněk Kohl (CHS Eskimokou) a to Dáju Golden Journey bez exportního AKC - průkazu původu. První vrh se narodil v r. 1986 v CHS Eskimokou. O rok později se narodil v CHS Bílá Pálava L.Křížové druhý vrh samojedů. O velmi důležité importy se zasloužila S.Bogdanová (CHS Jamamba), která v r. 1988 dovezla z Anglie velmi kvalitní a úspěšnou ICH .Annecys Legend of Spring a v r. 1990 psa z Finska ICH.Kuuran Rockenroll .
Nejúspěšnější CHS v historii chovu samojedů u nás je Jamamba S.Bogdanové.
Plemeno grónský pes je "nejmladší" plemeno severských psů v České republice. O jeho rozšíření (je to plemeno stále málopočetné) se zasloužil Tomáš Kaipr CHS Gronland Angakok (dříve Angakok). Do Čech byla první fena grónského psa dovezena před rokem 1989 přímo z Grónska. Tato fena bohužel mnohokrát změnila majitele a o její výchově nemohla být vůbec řeč. Stala se rvavou a musela být utracena.
Jako první groňák se zapsala do plemen.knihy fena Avderod´s Merak importovaná z Dánska Zd Šlechtou - CHS ze Studeného CS.Po této feně a psu Maqitaq rovněž z Dánska se v září 1989 narodila první 3 štěňata (2 psi a 1 fena). Jeden ze psů uhynul brzy na otravu a druhý Ascan ze Studeného byl velmi úspěšný na výstavách, ale v chovu se neuplatnil. Fena Alka ze Studeného se dostala do CHS Kobuk T. Kotrbatého. V červnu 1991 se v této CHS narodila po švýcarském psovi Acaj v.Eigergletcher 4 štěňata. Fena Alka nakonec skončila u T. Kaipra (je to také poradce chovu pro toto plemeno). Dvě štěnata z tohoto vrhu se dostala do rukou mushera V.Hellera. Ten před tím závodil s aljašskými malamuty. Později začal závodit se spřežením smíšeným (2 AM a 2 GP). Tím i započala závodní éra grónských psů u nás. Významnou chovatelskou stanicí byla také CHS Šumící křídla ing. G. Steina, který měl 2 feny (Ashewag Angakok a A-Saqitait Kobuk). S oběma jezdil ve spřežení a později úspěšně absolvoval mnoho zahraničních výstav. Z vrhu ing. Steina si pořidili štěňata i závodníci z Moravy. Tito musheři se stali ve sprintech v kat.B velmi úspěšní a to i za hranicemi ČR. Velmi důležití pro chov GP se stali importovaní jedinci z Dánska T. Kaiprem a to pes Stakkevang´s Kajok a fena ICH Stakkevang´s Isu – velmi úspěšná na výstavách.. Štěňata po těchto importech dala základ chovu GP na Slovensku a v Polsku. Do současné doby bylo importováno několik dalších jedinců i přímo z Grónska. Nyní je možné chovat u nás groňáky bez zbytečného vysokého stupně příbuzenské plemenitby.
V posledních letech se členská základna Klubu ustálila asi na 150 členech. Co je velmi pozitivní, že je pryč doba, kdy chovatelé-množitelé a majitelé zaplňovali psí útulky neprodejnými štěňaty a nechtěnými nevychovanými severáky. Chovatelé se stali přeci jenom zodpovědnějšími, kryjí své feny více s rozmyslem, většinou vybírají vhodně krycí psy a nelitují peněz na případná zahraniční krytí.
Mnoho seveřenů se pyšní tituly Interšampion či Multišampion (na SV v Poznani v r. 2006 získala fena AM Delightful Anny Inditarod titul Světový vítěz).Velký úspěch se „postarala“ CHS Shamanrock, kdy fena z této stanice získala v r. 2009 na Cruftově výstavě titul Reserve Bitch Challenge Certifikate – druhá nejlepší fena na výstavě a pes Rasta Man Shamanrock v letošním roce vyhrál Craft´s 2010, což je největší úspěch za 30 let chovu AM u nás. Řada našich členů se věnuje nejen výstavám, ale i závodění se psy a to v individuálních disciplínách nebo se spřežením.
Boom severských plemen nastal koncem 80let a začátkem 90.let – z počátku o tato plemena moc zájem nebyl, zřejmě proto, že nebyla moc známá a populární byla jiná plemena.
V době největšího zájmu o severáky si lidé pořizovali třeba 3 fenky SH najednou, aby mohli odchovávat co nejvíce štěňat. Severáky si pak pořizovali i lidé, kteří o nich naprosto nic nevěděli, většinou to byli laici a jen je chtěli pro jejich atraktivitu. To vedlo k zaplněným útulkům nezvládnutých, nevychovaných a problémových severáků nebo jejich kříženců.
Co bylo velmi pozitivní, že se hodně majitelů začalo zajímat o saňový sport a husky spolu s malamuty se k tomuto „účelu“ začali využívat.
V pozdějších letech přešlo hodně závodníků na rychlejší plemena (alaskáni, ESP – evropský saňový pes), ale zůstali i závodníci a přibývají zase noví, kteří jsou věrni severským psům. Saňoví psi s PP mají vypsány na závodech svoje kategorie a to SH zvlášť a SA, GP a AM dohromady. SH jsou nejrychlejší, pak následuje GP a pomalejší je AM a SA. V současné době trochu ubylo závodníků s malamuty, naopak přibyli závodníci s SA.
Severáci běhají závody sprintové (max. do 25 km), ale vhodnější jsou pro střední-midové tratě (35 km a více bez zátěže) nebo závody dlouhé-longové (45 km a více se zátěží).
Závody se odlišují podle povrhcu trati na závody na suchu (dryland, off snow) nebo závody na sněhu.
Nejméně se na závody používají SA, ale na tratích jsou velmi atraktivní pro diváky. Mezi známé závodníky s SA patří O. Janko, který se se svým bílým spřežením zúčastnil i Ledové jízdy 2010 dlouhé 140 km.
Jeden z prvních závodníků s SH, který s nimi závodní dodnes je ing. V. Němec (CHS Husky kemp), tomuto plemeni zústali také věrni vlastně od počátků je ing. J.Ochozka a Vl.Ježek.
Kromě závodů s kárami na suchu nebo se saněmi je další atraktivní sport, který můžete se severákem (samozřejmě nejen s ním) provozovat je weight pulling. To je závod v tažení břemen. Úkolem psa je táhnout vozík se zátěží 6-10 metrů v časovém limitu 90 sekund. Hodnotí se kolik nejvíce kilogramů v daném časovém limitu pes utáhne. Jedinci jsou rozděleni na psy a feny a do váhových kategorii. První závody v ČR se konaly v květnu 1992 ve Slavičíně. Tento druh sportu získal již mnoho příznivců. Mnohonásobný vítěz ve své kategorii je AM Big Crifadi manželů Trněných. Úspěšný je také D. Navrátil, který má malamutů několik a se všemi se weightpullingu zúčastňuje.
K dalšímu sportu, který se svým severákem můžete podniknout je dogtrekking. Stručně řečeno je dogtrekking jakýmsi orientačním pochodem či během se psem ve volné přírodě. Je to extrémní kynologický sport při němž jsou překonávány mimořádně dlouhé vzdálenosti v časovém limitu. Rozvíjí souhru a vzájemné pochopení člověka a psa.
Velmi rozšířen je canicross (běh se psem), scooter (závody na koloběžce se psem), v zimě potom skijöring nebo pulka. Skijöring je sport, kdy je člověk na lyžích připoután tažným lanem ke psu či psům a pulka, kdy mezi lyžařem je tzv. pekáč se zátěží.
V součané době patří ke špičce ve skijöringu J.Krkoška s SH.
SH – vhodný k závodění, ke sportování vůbec, temperamentní, citlivý, neštěká, miluje lid, pohyb, je trochu „utíkací“; z vodítka ho raději nepouštějte; pokud ho máte na zahradě a sousedi chovají drůbež mějte vysoký plot; není vhodný do městského bytu a pro laiky. Neagresivní vůči lidem. Může mít jakoukoliv barvu.
Jako jediný se chová ve třech typech :
První je tzv. výstavní-show typ, který není vhodný pro svou stavbu těla pro závody, je na hranici standardu, je těžkopádný, nemá ideální pohyb – atraktivní, úspěšný na výstavách;
Typ střední, který je ideální a odpovídá zcela standardu – vhodný na závody (nebudete s ním vyhrávat), na výstavy;
Typ závodní-sprintový, který není moc líbivý, odlehčený až chrtovitý s méně kvalitní srstí a většinou s nervní povahou. Je to pravý opak výstavního typu též na hranici standardu. Je šlechtěn pro výkon.
V průměru se zapisuje tak 100-150 štěňat ročně.
AM – vhodný jako kamarád pro sportovně založené lidi, není ideální na závody na krátkých tratích; možno ho využít i pro canisterapii; chce pevnější ruku než SA a SH, důslednost, bývá tvrdohlavý, rád si prosazuje svoje názory, ale je velmi atraktivní; většinou to není pes jednoho pána a změna majitele mu nevadí, neštěká; je nutné mu naznačit, kdo je v rodině-smečce na prvním místě; psi bývají ke stejnému pohlaví konfliktní (ne k menším psům) – je velmi přátelský k lidem ; drobné zvířectvo také raději zabezpečit. Není vhodný do městského bytu a pro úplné začátečníky a laiky. Nejvíce si ho lidé pořizují pro jeho atraktivitu, na rekreační sportování, na chov, výstavy i na mazlíka.
V průměru se zapisuje tak 80-120 štěňat ročně.
SA – jako jediný ze sev.psů štěká, vhodný pro canisterapii, k rekreačnímu sportování , pokud vám nevadí chlupy můžete ho mít jako gaučáka. Není ale ideální do městského bytu.
V průměru se zapisuje tak 80-100 štěňat ročně.
GP- velmi temperamentní, svobodomyslný, impulsivní, hůř se vychovává než třeba SA nebo SH, je potřeba opravdu pevná ruka a důslednost, vhodný pro sportování – ne do bytu; přátelský klidem. Může mít jakékoliv zbarvení a nikdy se dopředu neví, jakou barvu budou štěňata mít. Není tak atraktivní a proto si jej pořizují téměř výhradně zájemci o sport. – málopočetné plemeno.
V průměru se zapisuje 5-15 štěňat ročně (pořizují si ho většinou závodníci a ti kryjí své feny tak 1x za 3 roky).
Severští psi jsou po zdravotní stránce bezproblémoví a nejsou zatíženi žádnou chorobou. Trpí jako většina psí populace běžnými chorobami. Feny rodí bez problémů tak 6-7 štěňat, ale není výjimka 10 štěňat. Dožívají se v průměru 12-13ti let. Nejsou výjimky, kdy SH ještě v tomto věku závodí. Na klimatické podmínky v Evropě si již zvykli a pokud nejsou zatěžováni závodem či tréninkem když je více než 15stupňů nad nulou, tak teplo snášejí celkem bez problémů
Pro uchovnění všech čtyř plemen je povinné vyšetření dysplazie kyčelních kloubů a absolvovat bonitaci.
Severští saňoví psi jsou tedy vhodnější pro aktivní lidi, ne do městského bytu a kteří chtějí a mohou obětovat čas pro výchovu a vyžití svých miláčků. Nejsou vhodní pro laiky. Vychovávat se musí od štěněcího věku a to důsledně. Většinou když si někdo pořídí staršího severáka (třeba i ročního), který je nevychovaný a nesocializovaný už s ním téměř nikdy nic nenadělá a většinou je to útěkář.
Jsou společenští, milují lidi, děti, většinou to nejsou psi jednoho pána. Jsou to „lovci“ a pokud se rozhodnou za něčím (zajíc, srna apod.) běžet tak se málokdy jejich rozhodnutí podaří změnit.
Kdo chce mít psa, který není slepě poslušný, je temperamentní a má rád pohyb je přátelský k lidem tak je severák určitě ten pravý. Kdo už jednoho severáka měl, pořídí si ho opět. Proto se nebojím o budoucnost severských plemen u nás.
Severští saňoví psi nejsou absolutně na hlídání!
Od děství jsem měla velmi kladný vztah k fauně obzvlášť ke psům. První pes v naší rodině byl foxteriér a můj první pes, kterého jsem dostala ke 13narozeninám byl německý ovčák. Těm jsem se pak věnovala přes 17 let. Jak jsem začala číst knížky od Jacka Londona a viděla filmy se saňovými psy hrozně se mi zalíbili. Až o více než dvě desítky let později jsem se dozvěděla od kamarádky Hanky Sommerové (CHS Ohaso), že se u nás chovají. Začala jsem se o ně zajímat a když si kamarádka pořídila první fenku AM nemusela mě dlouho „přemlouvat“ a já si pořídila malamuta také. První byl pes Frostwind del Monte, pak fena Gossamer del Monte, další fena Beverly Eskymo od pana L.Kozlíka z Pardubic a pes Buck of Magnalia od A. Kůrové z Kralup n.Vl.
Nadchly mě i závody se psím spřežením. Kvůli ním jsem se začala v „pokročilém“ věku učit na běžkách. Zkusila jsem také závody na kole, ale žádný zázrak se nekonal.
Měsíc po založení Klubu jsem se stala řadový člen s č. 23 a krátce na to jsem byla postoupila na funkci propagačního referenta – což zní hrozně. Kromě propagace jsem připravovala Klubový zpravodaj a to vzhledem k možnostem nebylo vůbec jednoduché. Jednotlivé stránky mi známá ve svém volnu kopírovala v rozmnožovně (formát A4) a vzhledem k tomu, že členů bylo přes tisíc a stránek tak 12 tak si asi umíte představit to množství. Po částech jsem to nosila domů, tam jsem to spolu se synem po stránkách „třídili“ a sešívali. Pak opět po částech odnášeli v prádelním koši na poštu. Po několika letech práce pro Klub jsem byla zvolena do funkce předsedy. I nadále jsem připravovala zpravodaj, pomáhala organizovat výstavy, propagovat severáky v médiích apod. Vzpomínám na výstavu v areálu pražského koupaliště Slávie, kde jsem musela zajistit tolik různých povolení , že jsem si říkala – výstava už nikdy. Ale když jsem potom viděla výsledek a spokojenost vystavujících i množství diváků, zase mě to přešlo. Kdo někdy něco organizoval, tak vím o čem je řeč.
Práce předsedy, pokud ji člověk dělá zodpovědně, je velmi náročná a to nejen na čas, To byl také jeden z důvodů, proč jsem asi po 12ti letech z funkce odstoupila. Ale i nadále jsem se zúčastňovala některých závodů a klubových akcí.
Asi před 3 lety jsem opět začala „pracovat“ na zpravodaji a před necelými 2 lety, kdy byl odvolán předseda jsem byla opět zvolena do čela KSP jako předseda. Mezitím jsem si „odpočinula“ a nabrala nových sil. Hlavně se starám o propagaci, sháním sponzory, pomáhám s organizováním výstav.
Momentálně žádného severáka nemám. Časově na tom stále nejsem nejlépe a když rodina čítá pouze jednoho člena, tak to se psem bývá problém.
Mám velkou radost, když se severák dostane do těch „správných“ rukou, když vidím že pejsek i páníček spolu tvoří sehranou dvojici. Mám radost, když severáci z českého chovu získávají prestižní tituly na mezinárodních výstavách nejen u nás, ale hlavně v zahraničí a dělají tím českého chovu dobré jméno. Těší mě když naši severáci vyhrávají na sportovních kláních. Takže důvodů k radosti mám dost.
Ilona Mikysková